Tuky ano či ne?
Ještě dnes někdo tvrdí, že tuky nejsou pro tělo zdravé, že by se jimi mělo šetřit a nejlépe je nepřijímat vůbec. Ale opak je pravdou. Vždyť tuky jsou pro tělo důležité. Každý si myslí, že hlavní zásobárnou energie pro tělo jsou sacharidy, ale není tomu tak. Vezměte si, že energetická hodnota 1 g tuku je 37 kJ. Podíváme-li na sacharid či protein, jejichž hodnota činí 17 kJ/g, hned si můžeme všimnout, že nejvíce energie nám dodají právě tuky. Jedná se o nejrychlejší zdroj energie, jaký může tělo do sebe dostat. Nejenže tuky zásobují tělo energií, ale dopomáhají také k lepší tepelné izolaci, ochraně orgánů, jsou zdrojem vitamínů A, D, E, K a v neposlední řadě jsou součástí membrán tělesných buněk.
Nyní se podíváme blíže na rozdělení tuků. Tuky se především skládají z glycerolu a mastných kyselin. Především proto se tuky rozdělují podle obsahu mastných kyselin. Známé jsou 4 druhy mastných kyselin: nasycené, nenasycené – mono a poly, trans mastné kyseliny. Nasycené mastné kyseliny najdeme především ve výrobcích živočišného původu, tedy například: máslo, sádlo, 
červené maso, mléčné výrobky, ale jsou také obsaženy v oleji palmovém a kokosovém. Mononenasycené kyseliny jsou obsaženy v oříškách (mandle, arašídy, vlašské ořechy) a olejích vyrobených z těchto ořechů. Můžeme je nalézt také v avokádu, ale i třeba ve vepřovém sádle. V živočišných výrobcích však nedosahují takové kvality jako v rostlinných. Předposlední skupinou jsou polynenasycené kyseliny. Hlavními zdroji je především olej olivový, slunečnicový, lněný, řepkový, atd… Polynenasycené kyseliny najdeme v mořských rybách, nebojme se tedy rybího tuku. Posledními mastnými kyselinami jsou trans-tuky, které vznikají především při průmyslové výrobě. Na etiketách je můžete také najít pod názvem ztužené tuky. Těmto tukům se zdaleka vyhýbejte, jelikož jsou pro tělo škodlivé. Zvyšují hladinu „špatného“ cholesterolu LDL a zapříčiňují i snižování „dobrého“ cholesterolu HDL. Tyto mastné kyseliny najdete především v rostlinných olejích nízké kvality či v restauracích s rychlým občerstvením.
červené maso, mléčné výrobky, ale jsou také obsaženy v oleji palmovém a kokosovém. Mononenasycené kyseliny jsou obsaženy v oříškách (mandle, arašídy, vlašské ořechy) a olejích vyrobených z těchto ořechů. Můžeme je nalézt také v avokádu, ale i třeba ve vepřovém sádle. V živočišných výrobcích však nedosahují takové kvality jako v rostlinných. Předposlední skupinou jsou polynenasycené kyseliny. Hlavními zdroji je především olej olivový, slunečnicový, lněný, řepkový, atd… Polynenasycené kyseliny najdeme v mořských rybách, nebojme se tedy rybího tuku. Posledními mastnými kyselinami jsou trans-tuky, které vznikají především při průmyslové výrobě. Na etiketách je můžete také najít pod názvem ztužené tuky. Těmto tukům se zdaleka vyhýbejte, jelikož jsou pro tělo škodlivé. Zvyšují hladinu „špatného“ cholesterolu LDL a zapříčiňují i snižování „dobrého“ cholesterolu HDL. Tyto mastné kyseliny najdete především v rostlinných olejích nízké kvality či v restauracích s rychlým občerstvením.Jak na první pohled rozeznat nasycené a nenasycené tuky? Odpověď je jednoduchá, i když je tu nějaká ta výjimka. Nasycené tuky jsou za pokojové teploty v tuhém stavu, zatímco nenasycené kyseliny jsou za pokojové teploty tekuté. Jednou z výjimek je margarín, který je za pokojové teploty také tuhý, ale tato vlastnost je zapříčiněna postupem výroby.
Nebojte se tedy zařazovat do svého jídelníčku tuky v jejich zdravé podobě. Díky tomu pomůžete svému tělo přebytečný tuk shazovat. Raději omezte příjem sacharidů, nežli tuků. Tukům zdar!